Všechno se děje pro něco

Už dlouho se snažím věřit v to, že všechno má nějaký smysl. Že nic se neděje jen tak a všechno, co se vám v životě stane, je pro něco dobré. Věřit je jedna věc, vědět je druhá. Teď se mi to ale opět potvrdilo...

Před třemi roky jsem maturovala z biologie. Rozhodla jsem se tak, protože jsem chtěla studovat fyzioterapii a u příjmaček byla biologie (kromě toho taky fyzika a chemie), a proto bylo logické se to naučit rovnou na maturitu. Jenže ačkoliv jsem z biologie měla docela dobré známky, před maturitou mi to nešlo ani trochu. Nakonec jsem odmaturovala z nervů a hromonů za čtyři a byla jsem ráda, že jsem ráda. A na fyzioterapii jsem se nedostala. Nakonec mi to dávalo smysl v tom ohledu, že by mě studium fyzioterapie stejně nebavilo a akorát bych se tam trápila. Jenže stejně mě štvalo, že jsem biologii věnovala tolik času, chodila na seminář, přípravky na první lékařskou, vypsala dvacet pět otázek z obrovského přehledu biologie pro gymnázia a všechny tyhle znalosti a snaha byly vlastně ztráta času. A hle, minulou sobotu jsem zjistila, že mě za týden čeká na jógovém kurzu test z anatomie - ne až za měsíc a půl, jak jsem byla přesvědčená, ale skutečně už za týden. A tak jsem samozřejmě začala panikařit, že nic neumím a že je toho moc. Když jsem otevřela skripta a otázky, které v testu budou, začala jsem si ale pomalu uvědomovat, že jsem se stejné věcí učila už na maturitu a že si na spoustu z nich vzpomínám. Takže to mělo smysl. Fyzioterapeutkou jsem se nestala, ale chci se stát lektorkou jógy a k tomu nějaké základy o lidském tělu potřebuju a díky té maturitě mám dobře našlápnuto.

Včera jsem psala test a mám to. Teď už jen test z historie a filosofie jógy, ásany, seminární práce a odučit lekci a za měsíc ze mě bude lektorka jógy. No, papírově ze mě bude lektorka jógy, v reálu vím jen zlomeček z toho, co všechno jóga je. Ale každý musí někde začít, ne? A nejdůležitější je vlastní praxe. Čauky.