Věci, které bych byla ráda věděla, než jsem si začala dělat jógový kurz

Asi už jsem se zmiňovala o tom, že dělám jógu a od září jsem se vrhla na lektorský kurz. S představou, že kurz je strašně dlouhý, protože trvá od září do února a tudíž se ze mě za tu dobu stane perfektní jógín. Chyba lávky.

Zapsala jsem se na 150 hodinový kurz, protože na 200 hodinový teď nemám čas, ani peníze. Nečekala jsem, že po dokončení kurzu přijdu do nejpopulárnějších pražských studií s větou „Tak mě tady máte!”, ale představovala jsem si, jak po kurzu vydržím ve vráně několik minut nebo udělám provaz. Kurz mi končí za měsíc a dnes jsem se ve vráně poprvé udržela místo 3 sekund tak 12. A jsem za to na sebe pyšná. Takže pokud se na takový kurz chystáte, je dobré si ujasnit pár věcí. 

1) Nejdůležitější je každodenní vlastní praxe, nejlépe doma. Sestavit sám lekci není to samé, jako odcvičit vedenou lekci. Samozřejmě je dobré chodit i na vedené lekce a pozorovat, co jak kdo dělá, jak dlouho se setrvává v pozicích, jak je lekce rozvržena...

2) Slovně vést lekci je mnohem těžší, než ji jen cvičit. Předcvičovala jsem rodičům a skoro pořad jsem říkala jen pokyny jako „Nádech ruce nahoru, výdech hluboký předklon, nádech rovný předklon, výdech chaturanga, nádech pes hlavou nahoru...” a žádné další navádění do pozic jsem nezvládala. Chce to cvik a možná se to ze začátku naučit nazpaměť – na co si v dané pozici dát pozor a jak se do ní dostat.

3) Ne každý jógín je milý. A ne každý, kdo si dělá jógový kurz, je jógín. Bohužel vedoucí našeho kurzu je velmi neochotná a je těžké se s ní na něčem domluvit, skoro ani nechápu, jak může celý život dělat jógu. To samé se dá říct o některých účastnících, kteří hodnotí, pomlouvají... Ale každý si může vybrat, kam se zařadí a jakými lidmi se obklopí. A informace, kterých se mi na kurzu dostává, jsou určitě užitečné. 

P.S. Určitě se můžete těšit na další články o józe, neb mě čeká ještě dlouhá cesta.