Slider

Jak jsem nebyla dost přátelská, zábavná, ani vděčná

6. ledna 2019

Domněnky a předjímání. Moje věčné téma. Jedna ze Čtyř dohod zní: nevytvářejte si žádné domněnky. Je to ale celkem těžké, že? Lidé jsou často zaměřeni na sebe, takže logicky přemýšlí i o tom, jak asi působí na své okolí - a tím vytváří domněnky o sobě. Ale čí domněnky to vlastně jsou?  Našeho okolí nebo nás?

Jak moc nás může ovlivňovat pracovní prostředí?

16. prosince 2018

Většina lidí za život vystřídá několik pracovních pozic, ne-li dokonce desítky. Od prvních brigád v kavárnách, obchodech a podoně, až po seniorské pozice nebo vedení vlastní firmy. K určitým pracovním pozicím můžeme poměrně snadno přiřadit sortu lidí, která je vykonává - ať už se nám to líbí nebo ne, dost často předem víte, jaký kolektiv můžete očekávat. Do jak velké míry nás ale může pracovní prostředí ovlivnit?

Vděčnost

29. října 2018

Vděčnost je často opomíjená. Když si něco přejete a děláte to poctivě podle návodu na přání - představujete si, prociťujete, myslíte v přítomném čase, jako by se vám přání už splnilo - je vděčnost důležitou součástí procesu. Ale být skutečně vděčný nemusí být tak lehké, jak se zdá...

Proč číst non-fiction

21. října 2018

Když jsem byla malá, tak jsem čtení nesnášela. Někdo s nadšením četl všechny díly Harryho Pottera, já přelouskala jeden, kvůli povinné četbě, a pak už to šlo mimo mě. Někoho zase bavily příběhy o koních, to bylo jednu dobu hodně cool, když jsem byla tak ve druhé třídě, mě ne. Prostě jsem nechtěla číst ani za nic, což mi vydrželo hodně dlouho - snad až do takových sedmnácti jsem prostě nečetla, pokud jsem nemusela (až na výjimky na dovolené s rodiči, kde jsem se jako typický puberťák šíleně nudila, takže mi už nezbývalo nic jiného, než si číst). Ale pak se něco změnilo - našla jsem žánr, který mě baví.

Čím chceš být, až vyrosteš?

17. října 2018

Každého něco baví, jen mě nebaví nic. Tahle myšlenka se mi vrací dost často. Znám lidi, kteří jsou nadšenci do umění, do tvorby všeho možného, do studia, do pomoci druhým, dokonce třeba i do víry. Ale mě nebaví nic tak moc, že bych se bez toho nedokázala obejít. Mým cílem vždycky bylo dělat to, co mě baví a vždycky jsem se to snažila najít v konkrétní profesi - doktorka, účetní, učitelka, fotografka...? A co když nic z toho nesedí na 100%? Co když mě to baví, ale mohla bych bez toho v klidu žít? Je možné, že se prostě spokojím s nestoprocentní spokojeností nebo bych měla dál hledat?

Latest Instagrams

© FRESH SASS. Design by FCD.