Zjistila jsem, že mám problém. Všechno moc řeším, mám ráda všechno nalinkované, podle plánu. Už teď plánuju, jak to udělám, abych dostala hypotéku nebo kam pojedu, až dodělám magistra (jsem v prváku). A ačkoliv znám lidi, kteří jsou bezstarostní nebo aspoň neplánují tak vzdálenou budoucnost a radši řeší přítomnost, znám také lidi v mém věku, kteří mají stejné plánovací nutkání jako já.
Na plánování a snění není nic špatného - v nich přece spočívá zákon přitažlivosti - ale všeho moc škodí. Je fajn si snít o tom, že až dodělám školu, pojedu do Indie a pak budu rok žit v dodávce někde v Austrálii nebo v Californii. Na druhou stranu, když si plánujete, že po roce pryč se vrátíte, pronajmete si byt cca na 5 let, budete šetřit na hypotéku, uděláte si dítě, za 2 roky další atd. atd., je to už trochu moc. Nehledě na to, že když se třeba se svými plány svěřím příteli, trochu ho to už štve - protože se prostě nezabývá tím, co budeme dělat za 5 nebo i za 10 let. Zkrátka žít příliš v budoucnosti a ještě se kvůli ní trápit, není správné. Je to pro mě těžké, uvědomit si, že mě v životě čekají různá období a teď je tady období, ve kterém bych se neměla trápit tím, kde budu za pár let bydlet a tak. Mnohem důležitější je žít v přítomnosti, prožívat naplno to, co se děje teď a být za to vděčný. Třeba v mém případě, za pár let už nebudu student, který je přes den ve škole, pár dní v týdnu na brigádě, večer s kamarádama, bydlí u rodičů, kteří ho více
méně živí a nemusí proto řešit, kolik měsíčně vydělá... Je fajn si užívat to, co je teď. Za pár let budu řešít, jak si vydělávat peníze při cestování nebo kam dám děti do školky. Ale ne teď. Proto ačkoliv je někdy těžké si uvědomit, že některé věci ještě není potřeba řešit, je dobré si to připomenout. Žijte v přítomnosti ✌️
Okomentovat