Sama se sebou

Osamělost a samota, to jsou dvě úplně rozdílné věci. Na samotě není nic špatného, být občas sám je uklidňující. Osamělost, to už je ale něco jiného. Jak změnit  tu srdcervoucí osamělost v přijatelnou samotu?

Osamělá jsem se cítila už dlouho, asi tak od desíti, jedenácti let. Ne pořád, ale docela často jsem měla pocit, že nikam nepatřím, že nemám dost kamarádů, ve skupince lidí jsem zůstávala jediná, která se nedokázala zapojit do konverzace (to se mi děje pořád). Od té doby až doteď jsem měla pár kamarádek, pár kluků, nějakou tu partičku, ve které jsem se cítila v pohodě, ale pocit nepatřičnosti a osamělosti se mi pořád vracel. Někdy jsem to ignorovala, někdy jsem před tím utíkala (a dostávala se do řady zbytečně stresujících situací), ale ani jedno nebylo tím pravým  řešením.

To, co musíte udělat, je přijmout se a odpustit si. Zní to jako klišé, ale je to tak. Jako klišé to možná zní proto, že pod slovem odpustit si, si člověk představí, jak ráno vstane a najednou si odpustí a bude to pryč a všechno bude hrozně fajn. Nebude. Tohle přijmutí se a odpuštění si je dlouhodobá práce, často na několik let. Prostě se musíte smířit s tím, že některé věci jsou pro vás těžké, těžší než pro ostatní, a že někdy potřebujete pomoct. Jo, stává se mi, že se někdy bojím úplně zbytečných věcí a říkám si: Ty seš úplně debilní, že jsi tohle nezvládla, každý normální člověk by to zvládl a ani by se nad tím nemusel pozastavovat, s tebou musí být něco špatně. V takovýhle situaci je nejlepší se pokusit uklidnit, říct si Jo, tohle jsem nezvládla, ale to neva a uvědomit si, že spousta lidí má problémy se spoustou věcí a ti, kteří nám připadají nejvíc v pohodě a cool, mají možná taky pocit, že nejsou dost dobří.

Ale zpátky k osamělosti. Poté, co se přijmete a odpustíte si, je potřeba na sobě pracovat. Po malých krůčcích začít něco dělat. Dřív (vlastně naposledy asi před měsícem) se mi stávalo, že jsem si toho naložila moc, chtěla jsem zvládnout něco, na co jsem ještě nebyla připravená. Pak jsem to nezvládla, byla na sebe naštvaná a hlavně hrozně vyčerpaná. Takže si odpočiňte a pak začněte s něčím malým. Já jsem si teď třeba řekla, že začnu dělat věci sama - a tak jsem ráno poprvé vyrazila sama na jógu. Když prostě nemáte nikoho, s kým byste mohli věci dělat nebo nikdo z vašich kamarádů nemá čas, udělejte to sami. Já jsem si tenhle týden nacpala aktivitama, které prostě budu dělat, ať už se ke mně někdo připojí nebo ne.

Pokud vám nevadí být sám, tak už nejste osamělí.  Všechno je v pohodě, protože jste se tak sami rozhodli a já doufám, že když začnu dělat sama věci, které bych si dřív sama dělat netroufla, tak nejen že nebudu osamělá, ale nakonec už ani nebudu sama. A víte co, ono je to vlastně fajn, sedím sama ve Tvojí mámě, po józe, za chvíli mě ve škole čeká první hodina kresby, zítra jdu na vernisáž a vůbec mám teď velké plány, co všechno budu dělat.