Jak jsem začala být šťastná

Znáte ten pocit, když si vlastně ani neuvědomujete, že vám něco vadí nebo že vám není dobře, protože vám to připadá normální, ale jakmile to odejde, uvědomíte si, jak na prd to dřív bylo? Dobrým příkladem mi přijde třeba jídlo - pokud od dětství konzumujete běžně cukr, pečivo, mléko atd., přijde vám to normální. Ale když tyhle potraviny zkusíte vysadit, možná po nějaké době zjisíte, že se cítíte mnohem lépe (ačkoliv jste si dřív mysleli, že vám bylo fajn). A to se mi teď právě stalo, akorát ne s jídlem.

Před pár dny mi máma řekla, že jsem nějaká klidnější a vyrovnanější. A mně došlo, že vlastně jo. Že teď, když už nejsem zadaná, je mi mnohem líp. Teď nechci, aby to vyznělo nějak špatně. Nebyla jsem ve vztahu nešťastná kvůli mému bývalému klukovi, ale kvůli sobě. Připoutala jsem se k němu jak nejvíc to šlo a nedokázala jsem nic dělat sama. Po rozchodu mi nejdřív bylo fakt hrozně, po pár týdnech jsem si jakštakš zvykla a teď jsem opravdu šťastná, že jsem samostatná (o tom jsem už psala v minulém článku). Mám spoustu času, protože jsem přestala chodit do práce, a můžu si dělat co chci. Takže dělám jen to, co mě baví. Chodím do školy, jezdím do druhé školy do Brna, začala jsem chodit na jógu, když se mi chce, tak cvičím i doma, čtu, koukám na filmy, chodím ven s kamarádama, chodím ven sama. Prostě dělám to, na co mám zrovna náladu. A to je podle mě nejlepší lék. Takže pokud se cítíte nesví a příliš slabí, nedělejte to, co se vám nechce. Naordinujte si radost a zábavu, do ničeho se nenuťte. Když se vám večer nikam nechce, tak prostě nejděte. Když chcete jít na kávu, tak jděte. Když se vám nechce cvičit, necvičte. Když chcete koukat na seriály, koukejte.

Úplnou náhodou se ke mně teď dostala knížka Továrna na sny od Anie Songe. Dlouho jsem přemýšlela, jestli si ji koupit, a když už jsem si řekla, že bych si ji teda mohla pořídit k svátku, přišla za mnou máma s tím, že ji omylem objednala pro tetu místo Továrny na radost a jestli ji nechci. Jsem teprve na začátku, ale už teď vím, že je skvělá! Zatím jsem se dočetla o tom, že nejdřív musíte milovat sebe a potom až někoho druhého. A to je podle mě to, co jsem se měla tenhle rok naučit - že když nemilujete sebe, nebudou vám dobře fungovat ani jiné vztahy. Anie taky píše, že není dobrý nápad pít na smutek, ale že jakmile se vám udělá líp, dejte si sklenku vína a vyražte ven, protože nikdy nevíte, kde narazíte na osudového člověka - ať už partnera nebo kamaráda. Takže to teď praktikuju, bílé víno, po kterém mě bolí hlava, jsem vyměnila za červené, a když se mi chce, jdu ven. Když ne, zůstanu doma a odpočívám a vůbec se necítím provinile, že nikde nejsem.

Pečujte o sebe a dělejte sami sobě radost 💖