Co když je nevěra špatná až ve chvíli, kdy je odhalena?

Můj druhý kluk mě podvedl. Týden po našem ročním výročí, kdy jsme byli na krásným obědě, kytky, láska, všechno, se opil na privátu a bylo to. Dozvěděla jsem se to od kamaráda o pár dnů později a i když jsem nejdřív byla zlomená, asi tak po dvou týdnech už jsme byli zpátky spolu a do měsíce bylo všechno jako dřív. I když ne tak úplně, neb už to prostě nebylo takový, a tak jsme se po dalším třičtvrtě roce stejně rozešli.

Nedávno jsem to vyprávěla kamarádovi a líčila jsem mu, jak to bylo hrozný, jak to bylo od toho kluka hnusný a že na něm nic nebylo poznat a on na to: Ale kdyby ses to nedozvěděla, třeba jste ještě mohli být spolu a všechno mohlo být v pohodě, protože jinak jsi s ním byla šťastná ne? A mně došlo, že jo, jinak bylo všechno úžasný, byla jsem strašně zamilovaná (to asi jste, když je vám sedmnáct), měla spoustu skvělého sexu, každý měsíc jsme slavili „výročí” a (jak ráda po vzoru Malé velké Británie říkám) takový ty píčoviny (pardon, že jsem sprostá). Kolik smutku a zklamání mi mohlo být ušetřeno. 

Ale na druhou stranu, kolik času jsem mohla ztratit v nesmyslném vztahu? A jak moc byl on zbabělý, když se mi k tomu ani sám nepřiznal? Když už něco udělám, tak bych si za tím měl stát ne? Nebo aspoň nelhát. A možná, že když toho druhého opravdu milujete a takhle uklouznete, řeknete mu to, protože nechcete ztrácet jeho čas a plýtvat jeho energií. 

Nicméně kdybych se to tenkrát nedozvěděla, mohlo to být všechno jinak. Mohla jsem spokojeně chodit se svým klukem, klidně třeba ještě teď a nic netušit. A v tu chvíli, kdy se to stalo, by to pro mě vlastně mohlo být lepší. Nemusela bych se trápit, protože bych neměla proč. Další kamarád mi řekl, že kdyby v tom vztahu jinak bylo všechno v pořádku, rozumněli by si, trávili spolu super čas, bavili se  a prostě všechno bylo fajn, tak by o radši nevěděl. Radši by žil dál takhle spokojeně nekazil si jinak hezký vztah. Ale tohle pro  mě není. Radši budu vědět na čem jsem, než žít ve lži, i když třeba nevědomě. Jak to máte vy?

Možná, že by ta nevěra nebyla špatná, pokud bych o ní nevěděla, protože by se mě nijak nedotkla, neměla bych důvod smutnit, ani se trápit, žila bych si dál na obláčku svého dokonalého vztahu... Ale zase bych byla připravena o možnost vědomě o sobě rozhodovat, což by špatné bylo. Buďte stateční a žijte v pravdě.

P.S. Někomu by mohlo připadat, že když píšu o konkrétním klukovi, který mě podvedl, narušuju tím  jeho soukromí. Já si ale myslím, že člověk nemá dělat věci, za které se stydí, a tak pokud se něco rozhodnete udělat, alespoň by si za tím už měl stát. Chybuje každý, důležité ale je umět si tu chybu přiznat a naučit se s ní žít, nic si nevyčítat a přijmout se. Vidím věci trochu moc idealisticky, ale radši je budu vidět tak, jak by měli být, než abych byla pokrytecká.