Je špatné být jako Carrie Bradshaw?

12. července 2019

Občas dělám to, že si nějaký článek rozepíšu a pak mu nechám čas. Čas, aby se usadil a abych ho pak mohla ještě učesat. Mám takhle rozepsaný třeba rozhořčený článek o hormonální antikoncepci, který jsem psala ve chvíli, kdy jsem byla vážně rozčilená. Naštěstí jsem ho hned po napsání nezveřejnila - bude potřebovat trochu zjemnit, to si přiznejme. Nicméně jsem si vzpomněla na rozepsaný článek o Carrie, jedné z mých teenage femme fatale, podle které jsem se chtěla řídit snad od prvního zhlédnutého dílu Sexu ve městě. Takže asi tak od jedenácti let. Jak to teda s Carrie je?

Dnes ráno [čti ten den ráno, kdy jsem to psala, což bylo někdy v dubnu] jsem se probudila a dostala jsem obrovskou chuť pustit si Sex ve městě. Poslední dobou mě kluci štvou, hlavně jejich nedůvtipnost, a tak jsem spoléhala na to, že se s Carrie a jejími kamarádkami budu moct ztotožnit. Zřejmě jsem si ale vybrala špatný díl...

Všechny moje dosavadní kluky jsem v podstatě uhnala - snažila jsem se, psala jim, posledního kluka jsem dokonce pozvala na rande s tím, že se mi hrozně líbí. A tak jsem se rozhodla, že teď už se nebudu tak snažit, ať se trochu snaží kluci! Zatím mám ale pocit, že se nesnaží tak moc, jak by mohli. A jakožto nová zastánkyně starých pravidel - nezvat kluky na rande a čekat, až oni udělají první krok - jsem udiveně koukala na Carrie, která zve nového hráče Yenkee na rande. Moje nové ideály se během prvních pár minut seriálu zhroutily. Tohle přece Carrie vůbec dělat nemá, takhle jsem si ji nepamatovala.

A tak teď přemýšlím, co je horší: zvát kluky na rande nebo nedělat nic a riskovat, že zahodíte něco, co mohlo být fajn? Jsem zoufalá? Asi jo. V dnešní době, kdy stačí jen kliknout a najednou už máte kluka v přátelích nebo ho sledujete na Instagramu, je celkem těžké vysílat signál LÍBÍŠ SE MI. Do přátel si přece přidáváme i lidi, se kterýma rozhodně nic mít nechceme. Tak jak má pak člověk poznat, co si myslíme?
Tak to jsem asi v háji, haha.

Střih. Červenec. Já, stále ještě sama, v jednu chvíli téměř se měnící v šílenou ženu s pěti kočkami, ve chvíli druhou koketující s chlapcem, na sobě minišaty, botky na platformě a spodní prádlo žádné. V tuhle zoufalou chvíli bych se popsala slovy: To si nevybereš. Když se vrátím k tomu problému, zda zvát nebo nezvat, lpět nebo nelpět, tlačit nebo netlačit, tak stále ještě nevím, co je správné. Mám dobrý srovnávací příklad. Dva lidi, holka a kluk, před rokem se rozešli, na její popud. Ona byla prvních pár týdnů šťastná, začala dělat spoustu věcí, byla vděčná za nově nabytý čas a prostor... a pak už ne. Pak si začala připadat osamělá, z té osamělosti musela začít chodit na terapii, něvěděla co se sebou, randila s několika klukama - hlavně, aby si už někoho našla a nebyla sama - který ale vůbec nebyli takoví, jací se na první pohled jevili a začala mít pocit, že žádný vyhovující muž už na světě není. A když se jí konečně začal někdo skutečně líbit, bylo to moc komplikované. On se nejdřív rozejít nechtěl, po pár dnech mu ale došlo, že to tak bude nejlepší, začal pařit ještě víc než předtím, žádnou holku si nehledal a hle, po tom roce začal randit a vypadá to s ním dobře. Prostě počkal, až to příjde samo. Jo, jsem to já a můj bývalý kluk a doufám, že si to nepřečte, protože nesnáší blogy, Instagramy, podcasty, focení mě kdekoliv a podobně. Ale mám ho ráda a on mě taky. A teď to vypadá, že on zvolil lepší strategii. Netlačit na to a počkat. Jenže já nikdy dřív nečekala, vždycky jsem jednala a ono to vyšlo. Od mých šestnácti do dvaceti jsem byla nezadaná dohormady asi tak 3 měsíce. Rozešla jsem se, vybrala si někoho nového, šli jsme na rande a pak už jsme prostě byli spolu a vypadalo to, že spolu budeme navždycky. A najednou ne.

Nerada zahazuju příležitosti. Nerada ztrácím čas. A je pro mě nepředstavitelné někoho nemít jenom proto, že bych se třeba styděla mu říct, že se mi líbí. Takže asi ano, pokud ten dotyčný za to opravdu stojí a cítíte to tam, tak má smysl zvát a dát najevo, co cítíte. Na druhou stranu, pokud na to tlačíte jen proto, že nechcete být sama, smysl to nemá. A na třetí stranu - to se asi neříká, ale co - když máte pocit, že to není ono, nechte ho, ať se trochu snaží on, ne? Ono se to vytříbí samo, to mi věřte, za tenhle rok už se jich v mém životě pár vytříbilo, lol. Všechno a všechny ovlivnit nemůžete. Jen sebe. Ale popravdě, ani sebe se mi ovlivnit nedaří. Snažím se nelpět a netlačit, ale je to fakt těžký. 
Takže klidně buďte jako Carrie. Protože i když s klukama občas až moc blbla, aspoň měla dobrý kamarádky, styl a byla emancipovaná. A užila si spoustu srandy.

5 komentářů

  1. Super článek. Je pravda, že někdy je těžký se rozhodnout, jestli budeš jako holka iniciativní nebo ne. Ono někdy přemíra iniciativy může být nehezká. A může to druhého vyděsit😁.

    Já a ty jsme hodně rozdílné. Já jsem vlastně měla první vztah až v 19. A jsem za to ráda, protože jsem na ně nebyla připravená. Ani psychicky, ani fyzicky. Chtěla jsem si vše utřídit a vědět, co chci. Nechtěla jsem s někým být, když mi nepřišel dost dobrej. Mě ty oplejtačky okolo moc neba.

    Verča ze Ztracena v Praze ║ LEVNÝ NUDE RTĚNKY Z DROGÉRIE? YES, PLEASE!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) To jo, nic se nesmí přehánět a taky nemám ráda takový ty hry, přijde mi lepší říct věci narovinu. Akorát vždycky doufám, že když to řeknu tak jak to je, tak to pak vyjde :D

      Vymazat
  2. Hah, ako keby som čítala o sebe 😂 prvého chalana som mala v 16, bola to veľká láska a ja som verila že to bude ako v rozprávke.. no po pol roku prišiel zlom a dovi. 4 mesiace na tom som spoznala svojho druhého chalana, s ktorým som bola mesiac a som rada, že to dlhšie nepokračovalo...😅a odvtedy som sama, už to je rok a pól a začínam byť celkom zúfala. Počas tejto doby som spoznala strašne veľa chalanov, s ktorými som byť mohla. No a práve keď to vyzeralo nádejne, vždy som cúvla, pretože som mala pocit, že sú na mňa až moc dobrí a že ja by som im len ublížila (bullshit) - a teraz to sakra ľutujem. No a odvtedy okrem týchto pár svetlých výnimiek to boli vždy chalani, s ktorými to vyzerá tak maximálne mesiac rúžovo a potom to ide dolu vodou.. a tak začínam byť zúfalá, že ostanem na ocot, najmä keď mnoho mojich kamarátok sú v šťastných i dlhoročných vzťahoch :) Ale tak asi treba naozaj počkať a ono to v tú správnu chvíľu príde, i keď už mám z toho čakanie celkom nervy 😅

    THE EFFLORESCENCE GIRL

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono s tím vlastně stejně nic neuděláš a můžeš se snažit jak chceš... :D Tak doufám, že to všechno má nějaký smysl, který teď nevidíme, ale jednou se koukneme zpátky a dojde nám to :)

      Vymazat
  3. Dlho predlho som sa cítila zle, kvôli tomu, že sa nemôžem pochváliť, aký úžasný, šťastný a hlavne dlhoročný vzťah mám. Príliš som na veci tlačila, robila unáhlené kroky. A potom som to ľutovala, lebo nasledovalo iba sklamanie. Tak som si povedala, že sa na to vykašlem a nechám to tak, nech veci idú samé. A vyplatilo sa, lebo prišli. Ale zase som sa do niečoho hnala a vyšlo to úplne rovnako, ako som chcela :D Takže čakám a nejako verím, že to príde samo. A keď nie, aspoň budem mať v rekord v najväčšom počte mačiek. Aj to je super :D
    Parádny článok! ❤
    SIMPLY BERENICA // Facebook Page // READ ABOUT "INSPIRED ME #01"

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© FRESH SASS. Design by FCD.