Mám za sebou první týden v Paříži. Každý den jím bagetu, sýry, hodně ovoce a zeleniny, k obědu piju víno, dopoledne pracuju a odpoledne chodím po památkách. Za těch pár dní jsem zjistila spoustu věcí o sobě i o Paříži. Paříž není vůbec tak děsivá, jak mi všichni říkali. Na ulici nemám problém se domluvit anglicky, můj nejlepší kamarád je Bedekr a mapa, metro se dá s trochou snahy taky zvládnout a vůbec to tady není tak špinavé, jak jsem čekala.
Pracujeme s kamarádkou v křesťanském centru - ano, já, která věřím na reinkarnaci a beru všemožná homeopatika jsem v každodenním kontaktu se silně věřícíma lidma. Ale naštěstí jsou úplně v pohodě, nenutí mě se modlit ani chodit na mše, nevyptávají se, proč nevěřím a jsou hrozně hodní (nebo spíš hodné, protože jsou to všechno holky). Jediný problém je francouzština. Ačkoliv rozumím mnohem líp, než jsem si myslela, že budu rozumět, nějakou delší větu a ještě k tomu třeba v minulém čase ze sebe prostě nevyloudím. A v celém centru je jen jedna paní, která umí trochu anglicky. Nepřemýšlela jsem o tom, že by pro mě mohlo být náročné nemít možnost mluvit s ostatníma - většinou je pro mě spíš náročné, když musím mluvit (alespoň s cizíma lidma) 😅 Ale naštěstí jsem tady ještě s tou kamarádkou.
Snažíme se každý den něco zajímavého vidět, ale je tady hrozné horko, takže někdy se nám faakt nechce chodit. Zatím jsme viděly Notre Dame, Sacra Coeur, Place de la Concorde s obeliskem, udělaly si piknik v parku naproti muzua moderního umění, čvachtaly si nohy ve fontáně naproti Eiffelovce a strávily celý den na Montmartru. Tam jsme našly super palačinkárnu, kde jsem se pořádně najedly palačinek i galetek. Bydlíme asi pět minut od Eiffelovky, takže to máme všude celkem blízko a navíc se nám dobře orientuje.
Díky nebo možná kvůli tomu, že jsem v tak úzkém kontaktu se silně věřícíma lidma mi došlo, že křesťansví skutečně není pro mě. Máma mi psala, jestli jsem se v tom třeba nezačala nacházet, protože tajně doufá, že až se vrátím domů, budu se chtít nechat pokřtít. Ale mně zatím čím dál tím víc přijde, že všechna náboženství mají vlatně stejný základ a Bůh je pro mě relativní. Někdo se modlí k Bohu a někdo k vesmíru, lásce a tak. V Sacra Coeur jsme zapalovaly svíčky a kamarádka mi řekla, že k tomu můžu připojit nějakou modlitbu a já si jen přála, ať je všechno tak, jak má být. 💫
Výhled z našeho bytu ❤️
Okomentovat