Day 234: Last Tango, Then Paris

Jet do Paříže bylo mým snem snad odjakživa. Když mi bylo šestnáct, tak se mi tenhle sen měl splnit - měla jsem jet s mýma dvěma nejlepšíma kamarádkama. Jenže den před odjezdem jsem onemocněla, měla jsem mononukleózu, takže jsem musela zůstat doma.
Bylo mi hrozně, doteď si pamatuju, že jsem dívala na Gossip Girl a Serena s Blair zrovna odjížděly do Paříže nebo jsem si pustila film a zase Paříž. Od té doby jsem několikrát uvažovala, že bych do Paříže nebo alespoň do Francie jela, ale vždycky to z nějakého důvodu nevyšlo.

No ale protože věřím na zákon přitažlivosti, stalo se něco neuvěřitelného. Před pár dny jsme s mým klukem plánovali dovolenou a vypadalo to, že pojedeme do Marseilles, ale nakonec jsme koupili letenky do Pisy. Ale říkala jsem si, že letos bych se mohla třeba aspoň na víkend do Francie podívat, že bych se mohla domluvit s kamarádkama a podobně. Nechala jsem to tak a před třemi dny jsem projížděla Facebook a vidím, že moje kamarádka z gymplu píše, jestli by s ní někdo nechtěl na tři týdny na brigádu do Paříže. Ačkoliv jsem předpokládala, že už jí kvůli tomu napsal někdo jiný, stejně jsem to zkusila. No a další den jsem si už kupovala letenky. Takže mě v srpnu čeká 25 dní v Paříži. Budeme bydlet 15 minut od Eiffelovky, dopoledne většinou pracovat a odpoledne poznávat.

Pořád nemůžu úplně uvěřit, že strávím měsíc a taky jsem byla hodně na vážkách, jestli vůbec jet. Je mi jasné, že se mi bude hrozně stýskat, že nebudu vůbec rozumnět, protože jsem frájinu už zapomněla, a že pro mě nebude lehké být celý měsíc s lidma, které neznám, ale zároveň vím, že bych už takovou příležitost nemusela nikdy dostat. Takže vystupují ze své komfortní zóny, ze své ulity a jdu do toho.