Here and now

Před předevčírem měl můj blog roční výročí, předevčírem jsem měla maturiťák a včera to byl rok, co jsem našla mého pejska. A mně dochází, jak neustále žiju v budoucnosti. Pořád se těším na něco, co teprve přijde, ale pak, když je po všem, tak mi dojde, že to vlastně nebylo tak super, jak jsem čekala a veškeré těšení se bylo přehnané. O tom, jak míjíme přítomnost.

Určitě nejsem jediná, kdo to tak má. Poslední měsíc jsem se hrozně těšila na maturiťák a teď, když už ples proběhl, se zase těším na velikonoce, které si mám užít s mým klukem. Místo toho, abych se těšila z každodenních věcí, pořád se těším na něco co má teprve přijít. Přitom se každý den děje tolik věcí, ze kterých bych se mohla radovat. Takže pro teď je mým cílem se soustředit na TEĎ. Samozřejmě, že to nejde vždy. Musím myslet na maturitu a tak, ale chci si víc užívat přítomnost. Chci se sklidnit, být tady a teď a nezabývat se ani budoucností, ale ani minulostí. Zabývání se minulostí je snad ještě horší, než budoucností. Chci prostě být a soustředit se na to, co se děje teď.

P.S. Snad teď začnu psát víc článků :)