Na úvod bych asi měla popsat, jaké stavy jsem zažívala. Už asi rok jsem měla čas od času záchvaty vzteku, kdy jsem mlátila pěstmi do zdi nebo naopak nezvladatelné panické záchvaty, kdy jsem brečela na podlaze a nemohla hýbat rukama. Stačila nějaká drobnost, jako třeba změna plánu v kolik někam půjdu a hned jsem byla ve stresu a rozhozená. Čím víc se blížila maturita a čím víc jsem z ní byla ve stresu, tím víc se to zhoršovalo. Po maturitě jsem se ale uvolnila a bylo mi docela fajn, až na to, že se mi nic nechtělo. Nechtěla jsem dělat nic z toho, co jsem dřív měla ráda, jako třeba hrát na ukulele. Dny jsem trávila tím, že jsem buď byla na brigádě, kde jsem měla dvanáctihodinové směny nebo venku s kamarádma - hlavně po večerech - nebo doma v posteli, kde jsem buď spala nebo se na něco dívala. Ze začátku mi to přišlo v pohodě, protože jsem měla pocit, že si chci odpočinout po všem tom učení. Potom ale mému příteli umřela maminka a já začala mít opět panické záchvaty, dokonce i v práci. Chodila jsem na záchod, kde jsem brečela a svíjela se. Pár týdnů jsem to vydržela, ale pak se mi najednou do práce strašně moc nechtělo a nemohla jsem tu nechuť překonat. Chtěla jsem jen být doma a spát. Pár směn jsem ještě zvládla, ale pak jsem musela z práce odejít. Když jsem byla doma, šla jsem si po snídani zase lehnout do postele, na něco se dívala, asi ve dvě odpoledne jsem usnula, spala cca do sedmi, pak šla ven s kamarády, přišla domů v jednu v noci, ráno vstala v devět a takhle to šlo furt dokola. Nakonec jsem začala mít úzkosti i s kamarády, se kterými mi předtím bylo dobře a chtěla jsem být jen doma, sama, s nikým nekomunikovat a nemuset řešit žádné problémy. Všechno pro mě bylo stresující. Tenhle stav trval naštěstí jen pár dnů, pak se do toho vložili moji rodiče. Neměla jsem už sílu vůbec na nic, ani na to, abych se sebou něco dělala.
1) Objednala jsem se na psychoterapii do Hnízda zdraví. Bohužel měli termín až za týden a půl, takže tam teprve půjdu.
2) Začala jsem chodit spát v deset, vstávám kolem deváté. Snažím se mít nějaký řád, něco dělat, jako třeba domácí práce, pak si odpočinu, pak zase něco dělám, jdu s kamarády...
3) Přestala jsem tolik pít alkohol (ne že bych předtím byla nějaký alkoholik, ale prostě piju míň) a nepařím do noci.
4) Začala jsem dělat to, co mě baví a čemu se chci věnovat - dostala jsem nabídku stáže a i když je pro mě pokaždé těžké se donutit odejít z domu a něco dělat, nakonec mi dělá radost, že můžu fotit a moje práce je pak skutečně někde použitá. Konečně mám vizi do budoucna a mám příležitost v oboru, který jdu studovat.
5) Jsem jenom s lidmi, se kterými chci být a kteří mě podporují. Nedělá mi dobře, když jsou někde hroty a hodně mě to rozhodí, takže se aspoň teď snažím nevyhledávát lidi, se kterými se necítím na 100% dobře. Vím, že se nemůžu vyhýbat konfliktům do nekonečna, ale taky vím, že na to teď nemám a chci si nejdřív srovnat svoje věci a být si jistá sama sebou.
6) Šla jsem na cvičit. Poslední den, kdy mi bylo špatně, mě máma vytáhla na jógu a i když jsem nedělala všechny cviky, protože jsem na to neměla sílu, udělalo mi to dobře.
7) Snažím se dělat věci, které mám ráda. Čtu to, co mě baví. Jím to, co mi chutná. Chodím ven se Sin-Jinkem. A je mi jedno, co si o mně myslí lidi, kteří mě neznají a nic o mně neví.
P.S. tahle písnička mi zlepšuje náladu
absolútne chápem čím prechádzaš. tiež prežívam takéto panické záchvaty kedy nedokážem nič len plakať a zvíjať sa a stačí niekedy len malá trigger alebo dakedy ani to nie a celé sa to spustí. taktiež mám depresívne epizódy, ktoré celé toto ešte len viac umocňujú a dakedy ozaj nemám ani len silu vstať z postele. istú dobu som si myslela, že je to normálne, že sa mi nič nechce , že som iba unavená alebo podobne. pravda je však opakom a odkedy som svoj problém začala riešiť veľmi sa mi uľavilo. rozhovor s psychológom bola jedna z najlepších vecí akú som mohla urobiť. tiež mi táto slečna odporučila aby som o svojich problémoch povedala ľuďom s ktorými trávim najviac času. na panické záchvaty mi veľmi pomáhajú dychové cvičenia práve z jógy a tak som ich naučila aj priateľa aby mi ich vedel "pripomenúť" keď som akosi mimo seba a v záchvate a už len to, že vie čo má robiť mi veľmi pomáha. taktiež jóga a potom akási organizácia vecí. zapísať si všetko čo treba urobiť a odškrtnúť keď ej to done aby som vedela, že ej všetko v poriadku a môžem oddychovať a mať nejaký svoj pokoj. potom je tu tiež vec čajov a tabletiek an upokojenie ktoré však prídu na rad až vtedy keď už ozaj neviem čo so sebou a mám pocit, že zoškriabem omietku zo steny. snažím sa vyvarovať situáciam v ktorých sa necítim konfortne no na druhú stranu trochu posúvať svoje hranice lebo nechcem žiť len v bubline v ktorej nebudem nič robiť len preto lebo mám úzkosti. veľmi verím, že aj tvoj stav sa zlepší :) a ak budeš potrebovať pokojne mi kedykoľvek napíš a veľmi rada sa s tebou o tom porozprávam alebo nejako poradím ak budem vedieť :)
OdpovědětVymazatIvana xx
Jsem ráda, že má článek nějaký ohlas a že v tom nejsem sama :) přijde mi, že je to jak na houpačce - jeden den je mi hrozně, pak je mi pár dní líp, ale pak je to zase zpátky. Zítra jdu na psychoterapii, tak jsem zvědavá, jak mi potom bude :) Zjistila jsem taky, že mi pomáhá o svých stavech psát, protože si srovnám co mi vlastně je a začne mě napadat, co bych s tím mohla dělat... děkuju za komentář a podporu :)
Vymazat