Self-respect: Acne

23. února 2018

Ze dne na den jsem se srovnala s tím, že mám špatnou pleť. Prostě jen tak. To, co mě trápilo několik let, kvůli čemu jsem se styděla, extrémně líčila a cítila se špatně, mě z ničeho nic už netrápí. Jak to?
Mám pocit, jako kdybych měla problematickou pleť odjakživa. Není to pravda, mám ji tak od 13 let (takže nějakých 5-6 let to už bude). Ze začátku jsem měla takové ty klasické puberťácké pupínky a mastnou pleť. Připadalo mi, že vypadám hrozně a tak jsem začala používat nejen různé krémy, mastičky a další přípravky, ale také make-up. Teď, když se podívám na fotky z doby před pár lety, si říkám, proč jsem se vůbec líčila - tenkrát jsem měla mnohem míň pupínků než teď. Časem se mi pleť začala horšit - narozdíl od mých vrstevníků, kterým se začala lepšit (hodně holek mělo dobrou pleť díky hormonální antikoncepci, kterou jsem já nikdy nebrala). A já si vytvořila takový blok, že prostě bez make-upu nemůžu vyjít z domu. Začalo to používáním BB krému, potom jsem si koupila více krycí make-up, potom začala používat i korektor a nakonec klidně i 2 korektory.
Zlom nastal před pár dny. Už delší dobu mám pocit, že když si na obličej dávám tolik vrstev make-upu, tak nejen, že to pleti nesvědčí a není to pohodlné, ale navíc se cítím, jako kdybych něco hrála. Souvisí to i se sociálníma sítěma. Když na Instagram přidávám fotku, chci na ní přece vypadat co nejlépe a klidně ji vyretušuju a proženu několika filtrama.  A tak mě pocit nepravdivosti nejen na sociálních sítích, ale i v opravdovém životě dohnal k tomu, že jsem jeden večer přidala na Mystory fotku s make-upem a filtrem, potom tu stejnou fotku (stejně nalíčené oči a rty) jen s make-upem a nakonec i fotku úplně bez make-upu. Nejdřív jsem si říkala, co jsem to udělala, že na mě další den budou lidi, které znám naživo, koukat divně a pozorovat mě atd. Ale nic takového se nestalo.
A potom jsem odjela do Belgie, kde jsem byla 4 dny v 1 pokoji s kamarádama. Dřív bych řešila to, jak v 5 ráno vyklouznu ven z pokoje, nalíčím se (nebo si dám aspoň korektor) a půjdu zase spát. Teď mi to ale bylo nějak jedno. A začala jsem se taky míň líčit - nechci se přestat líčit úplně, protože mě baví namalovat si oči nebo rty, ale zároveň si nechci na pupínky plácat několik vrstev make-upu. Asi ještě nejsem ohledně mojí úplně 100% sebejistá, ale zlepšila jsem se tak z 0 na 90 a došlo mi, že lidem je dost často jedno, jak vypadáte a snad nikoho by nenapadlo se vám posmívat za akné. ✌️

P.S. Myslím si, že celý problém špatné pleti není jen o sebelásce, ale také o sebeúctě. Spousta lidí má pocit, že jsou kvůli špatné pleti méně cenní nebo tak něco - k tomu samozřejmě přispívají sociální sitě, kde vidíme nádherné dokonalé lidi... důležité je držet se při zemi.

2 komentáře

  1. Pěkně napsané, nedávno o svém příběhu s akné psala Kristýna z projektu "Za normální holky" a je super lidem ukázat, že ne každý má dokonalou pleť a že na tom není nic, proč by se člověk měl cítit méněcenně. Taky to znám, od puberty jsem měla celkem problematickou pleť, pak jsem půl roku brala HA a žádné extra zlepšení jsem nezaznamenala. Akorát mi začala dělat jiné zdravotní problémy, tak jsem vysadila a ta pleť potom, to byl masakr. Občas se mi to ještě vrátí a taky už jsem celkem smířená s tím, že asi nikdy nebudu mít takovou tu pleť jak dětskou prdelku. Občas ji mám fakt hezkou, ale jak se blíží menstruace, tak se mi obličej opupínkuje fakt šíleně. Jsi moc hezká :)

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za komentář, jsem ráda, že díky blogu můžu třeba někoho podpořit nebo motivovat a zároveň tím utvrzuju sama sebe, že v tom nejsem sama... :)

      Vymazat

Latest Instagrams

© FRESH SASS. Design by FCD.